Vodní led na Marsu i v blízkosti rovníku – využijí jej kolonisté?

Astronomové objevili rozsáhlé depozity vodního ledu zasypaného pod povrchovou vrstvou horniny poblíž rovníku planety Mars. Objev může uspíšit naděje astrobiologů při hledání života na Marsu nebo budoucích kolonistů při zásobovaní vodou, nebo také vyvolat zájem klimatologů o odhalení záhad rudé planety.

Objevy vycházejí z opětovných analýz dat z kosmické sondy Mars Odyssey (NASA), která obíhá kolem Marsu od roku 2001 a je tak nejstarší fungující sondou kroužící kolem rudé planety. Jeden z vědeckých přístrojů sondy Odyssey měřil množství neutronů vyražených z povrchu Marsu kosmickým zářením dopadajícím na rudou planetu. Na základě zjištěného počtu těchto neutronů vědci mohou odhadnout množství vodíku – a tudíž pravděpodobné množství vody – přítomné v několika nejsvrchnějších metrech horniny. Tato voda může mít několik forem – buď se vyskytuje v podobě hydratovaných minerálů nebo malých částeček ledu uvíznutých mezi zrníčky písku či drobnými kousky horniny. Avšak když objevíme velké množství dosahující více než 26 % – jak bylo naměřeno v některých oblastech – vědci si jsou poměrně jistí, že se těsně pod povrchem nachází velký objem ledu, vysvětluje Jack Wilson, planetolog z Johns Hopkins University’s Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland.

Představa zásob vodního ledu na Marsu není nová. Na pólech planety existují trvale přítomné tzv. polární čepičky, tvořené zmrzlou vodou a tuhým oxidem uhličitým. A pokud se vrátíme do roku 2002, astronomové tehdy informovali o výskytu vodního ledu v podpovrchových vrstvách v oblastech vysokých planetárních šířek, a to právě na základě měření sondy Mars Odyssey. Tento důkaz byl dostatečně silný a NASA vyslala přistávací sondu Phoenix k výzkumu právě této oblasti. Když lander v roce 2008 odhrábnul pomocí robotického ramene povrchovou vrstvu horniny, potvrdil přítomnost vodního ledu.

Nyní Jack Wilson se svými spolupracovníky přišli s novým způsobem zpracování dřívějších dat pořízených sondou Mary Odyssey a dosáhli rozlišení 290 kilometrů, což je téměř dvakrát lepší než v případě dřívějších map. Objevili tak menší, mnohem koncentrovanější oblasti vodního ledu, kterých si při dřívějších analýzách vědci nemohli všimnout. Nalezli mnoho takových skvrn mnohem blíže k rovníku, než se očekávalo.

„To je skutečně báječný příklad, jak data jednou získaná mohou být znovu analyzována novou technikou,“ říká Jim Head, planetolog na Brown University. „Pokud bychom nakonec poslali lidi na Mars, mohli by tuto vodu využívat.“

Avšak výskyt těchto ledových ploch je pro nás záhadou. Podle současných modelů klimatu na Marsu, led v oblasti rovníku nemůže přetrvávat déle než zhruba 125 000 let, doplňuje Jack Wilson. Je to proto, že zde pozvolna sublimuje do atmosféry, dokonce i když je zasypán povrchovou izolační vrstvou horniny. Pokud zde led opravdu existuje, může to být důkazem změny polohy rotační osy Marsu v inkriminovaném období. Na rozdíl od Země nemá planeta Mars velký měsíc, který by pomáhal bránit dlouhodobému kolísání její rotační osy. A pokud rotační osa planety byla skloněna více než současných 25°, část ledu z polárních čepiček mohla sublimovat a přemístit se blíže k rovníku. Jack Wilson přiznává, že toto vysvětlení nemusí být pravdivé, pokud by rotační osa Marsu neměnila svoji polohu dostatečně rychle. Další možností je, že svrchní vrstva horniny působí stejně dobře jako izolace, poskytuje zábranu před vypařováním a pomáhá potlačit sublimaci.

Bez ohledu na to, jaký led se vyskytuje v rovníkových oblastech, pokud se nějakým způsobem dostane na povrch a příležitostně se roztaví, může poskytnout vlídné prostředí pro mikroorganismy. Avšak stejné prostředí, které může podporovat mikrobiální život na Marsu, může rovněž vyhovovat pozemským „návštěvníkům“ (černým pasažérům), kteří mohli přežít sterilizaci kosmických sond a dostat se na povrch Marsu. To je důvod, proč NASA přísně provádí sterilizaci svých kosmických sond.

Zdroj: http://www.sciencemag.org/news/2017/08/water-ice-found-near-mars-s-equator-could-entice-colonists-and-life-seekers a http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0019103516306029

autor: František Martinek